Na první pohled vypadá tato jamka jednoduchá, ale zdání klame. Úzká fairway je hned v první části lemovaná stromy na levé a outem na pravé straně, což je velká výzva. Ideální první rána musí jít do větší vzdálenosti (s rotací draw nebo hook) tak, aby překonala fairwayový bunker i řadu ovocných stromů. Kratší a méně zkušenější hráči by měli zvolit delší železo nebo hybrid na střed fairwaye a druhou ranou se pak přiblížit ke greenu. Když se nám drive vydaří a druhou ranou můžeme atakovat green, musíme si dát pozor na málo viditelný bunker před jeho levou stranou. Green je členitý spíše v zadní části.

Jedna z nejobtížnějších jamek na hřišti. Pro první ránu je důležitá přesnost a odhad vzdálenosti. Kratší rány směřující vpravo končí ještě před stromy a nezbývá nic jiného, než si druhou ranou přihrát do výhledu. Při drivu umístěném vlevo se pozice na druhou ránu otevírá dříve, ale pak je třeba počítat s tím, že do greenu zbývá ještě dobrých 180 metrů. Navíc nám hrozí malý fairwayový bunker, který z odpaliště vůbec není vidět. Takže doporučuji hrát pěkně rovně na žlutý (stopadesátimetrový) kolík. Na tom, jak dopadla první rána, záleží úspěch rány druhé. Cesta ke greenu vede totiž ještě přes vodu, která je lemovaná stromy. Green má v pravé části protáhlý bunker a je členitý po celé ploše.

Důležité je zvládnutí první rány. Po levé straně je řada vysokých stromů. Vpravo je relativně dost místa na umístnění drivu, ale pokud zahrajeme ukázkový „šlajs“, můžeme skončit ve vysoké trávě roughu, kde míček vůbec nenajdeme. Ve vzdálenosti kolem 120 metrů od greenu je příčný fairwayový bunker. Na tuto překážku je třeba brát ohled při výběru hole. Vydařené drivy končí až ve vzdálenosti 90 metrů od greenu. Ten je poměrně veliký a z této vzdálenosti dobře dosažitelný. Po stranách greenu jsou dva bunkery a před ním ještě nízký val, který ztěžuje výhled a odhad rány. Na greenu jsou dvě patra, pravá část je vyšší s menší plochou pro dopad míčku.

Moc pěkná jamka a také jeden z lehčích parů 5 s mírným doglegem doleva. Pokud nechceme atakovat hned druhou ranou green, bude nám stačit průměrný a rovný drive. Druhou ránu stačí umístit doprostřed nebo do mírně levé části fairwaye tak, aby nám nevadily stromy a hlavně jejich koruny v ráně třetí. Před greenem teče napříč potok, který znemožňuje ránu na doběh. Kolem greenu nejsou žádné pasti v podobě bunkerů, ale třetí ránu bychom měli co možná nejvíce směřovat přímo na vlajku. Green je poměrně dlouhý a záleží jen na nás, kam se trefíme, aby nás potom nečekal ještě pětadvacetimetrový pat.

Kratší par 4 s doglegem doprava. Po zasypání většího jezírka uprostřed fairwaye je teď drive poněkud snazší. Hlavně nehrát doprava, kde je vodní překážka a stromořadí. Vlevo je místa dost a otevírá se nám odtud celá plocha greenu. Také tady nelze hrát na doběh, je tu potok. Green je trochu menší a pozor, je za ním bunker. Je samozřejmostí, že hráči na každém greenu po sobě (ale i po jiných) opravují jamky po dopadu míčku (takzvané pitch marks). Na tomto greenu jich bývá relativně nejvíc. Opravujte je, prosím.

Drive z pánských odpališť může být pro mnohé hráče psychicky traumatizující. Úzký průstřel mezi stromy a přes jezírko přímo pod odpalištěm. Když první ránu umístíme příliš vlevo, zavírá se nám green kvůli malému remízku a druhá rána pak musí být hodně tvarovaná (buď hookem nebo vysokou trajektorií). Druhá rána je obtížnější i kvůli vodní překážce v pravé polovině greenu a bunkeru podél jeho levé části. Green samotný už není příliš obtížný.

Na umístění drivu je ideální levá horní část fairwaye nebo střed. Při delší ráně do levé části se může stát, že se míček odkutálí až pod stromy. Uprostřed fairwaye jsou dvě vzrostlé vrby, které nám můžou znemožnit atakovat rovnou ranou green. Ten je kopcovitý a vlevo je bunker. Pro přihrávku z blízkosti greenu se doporučuje spíše nižší železo na doběh, tzv.chip, hlavně pokud je jamka navrtána v jeho horní části. Při patování je třeba si dát pozor na sklon. I při kratším patu pečlivě zkontrolujeme dráhu a čteme všechny „brejky“.

Pěkný a technický par 4. Pro první ránu si vybereme za cíl střed nebo levou část fairwaye. Po pravé straně je potok s vysokými stromy. Po kratším drivu nám v druhé ráně mohou vadit koruny nebo větve stromů. I když se dostaneme na střed fairwaye kolem 120 metrů od greenu, nemáme ještě zdaleka vyhráno. Protože green je spíše dlouhý než široký, záleží hodně na výběru hole pro druhou ránu. Spodní část greenu je mírně do kopce a horní část je zase obtížné trefit, protože vpravo je nepříjemný bunker a vlevo je charakteristická ledvinová prohlubeň, v níž míčky často končí.

První par 3. Délkou není nijak obtížný, ale bunker po jeho levé straně nám může pěkně zatížit skóre. Když se do bunkeru trefíme vysokou ranou, můžeme počítat s tzv. „smaženým vejcem“; míček bude téměř úplně zabořen v písku , odkud je obtížné jej vůbec dostat ven, nemluvě už o nějaké přesnosti. Při drivu nás proto může lákat spíše pravá strana, ale pozor, silnice je podle místních pravidel už považovaná za out. Za greenem je navíc křoví, kde se míček snadno stává nehratelným. Pozor také na výběr hole, i v Poděbradech občas fouká....

Na této jamce se snažíme drivem udržet na středu fairwaye nebo mírně vpravo. Vlevo za silnicí je out a také odpaliště jamky číslo 9. Pokud se nám rána stáčí doleva a mohla by zasáhnout hráče na protější jamce, prosíme o upozornění. Hlasitě zakřičíme FORE!!! Jedná se i o naši bezpečnost. Při špatné pozici míčku po první ráně zvolíme raději přihrávku na střed fairwaye. Green samotný je v zadní části svažitý, ale není nijak záludný. Zato jeho okolí je plné nástrah vpředu a vpravo vodní překážky, vlevo out. Bunker na pravém předním okraji greenu funguje jako velmi účinná past.

Par 4 s mírným doglegem vpravo. Na první ránu se musíme pořádně soustředit, měla by být dlouhá a přesná. Rány směřující vpravo jsou pak druhou ranou obtížně hratelné přes stromy. Vlevo je trochu více místa a také green se nám více otevírá. Druhá rána do greenu se dá hrát i na doběh, ale pozor na bunkery v levé a zadní části. Green není nijak členitý a dá se na něm něco zachránit přesnými paty.

Zatímco na hřišti Augusta National jsou legendární jamky číslo 11, 12 a 13, v Poděbradech jsou to jamky 12, 13, 14, tedy jakýsi místní Amen Corner. Pokud touto trojicí jamek projdeme bez ztrát, nemáme sice ještě úplně vyhráno, ale určitě jsme blízko úspěchu.
První z nich, par 5, je dvojitý dogleg. Všechny rány se musí hrát na fairway, protože všude kolem je les. Green této jamky je obklopen bunkery a je do kopce.

Par 4 s doglegem vpravo. Chceme hrát na jistotu a odejít z této jamky nepotrestáni? Jediná rada: nikam nespěchat. Lepší hráči hrají dlouhou ránu kolem 190 metrů, aby měli možnost druhou ranou zasáhnout green. I tato druhá rána je těžká. Méně zkušení hráči by měli zvolit dvě kratší, ale jisté rány do výhledu a pak do greenu. Všude mimo fairway je opět les a vpravo vodní překážka. Green je rovný, ale jsou za ním dva velké bunkery. Pro kratší příhry volte chip.

Poslední z trojice obtížných jamek. Je poměrně dlouhá a vyžaduje i přesné rány. Na rozdíl od předchozí jamky je tady daleko jednodušší první úder. Pokud se drivem trošku vychýlíme od ideálního směru, řekněme tak 10 metrů, ještě pořád se nic neděje. O tom, jak budeme hrát tuto jamku, se rozhodneme až po první ráně. Pokud bude rovná a dlouhá, tak můžeme hrát druhou ranou asi ze 130 metrů přímo do greenu. Až do vzdálenosti asi 220 metrů od odpaliště je fairway dostatečně široká, takže hráči mohou zamířit drive více vlevo k lesu. Pokud se nepovede první rána, nedoporučuji ani dobrým hráčům riskovat. Je velmi malá šance, že se druhou ranou ze vzdálenosti delší než 150 metrů dá nějakým slicem dostat na green. V takovém případě je lepší si ještě jednou přihrát do zúženého místa, kterému říkáme „krk“. Fairway mezi lesem a vodní překážkou je široká pouhých 15 nebo 18 metrů, ale 50 metrová rána se dá velice dobře přihrát, a tak si vypracovat pozici pro jistou třetí ránu do dostatečně velkého greenu. Po obou stranách fairwaye jsou před greenem košaté stromy a příčná voda. Pokud zahrajeme míček zbytečně daleko, může skončit až v lese. Krátký míček skončí pro změnu v potoce. Zahrát 5 se za určitých okolností na této jamce považuje za úspěch.

Par 3, ale z mistrovského odpaliště 210 metrů dlouhý. Zvláště, když fouká častý protivítr, není nijak jednoduché dostat se první ranou na green. Ten je poměrně veliký, jeho jediná záludnost je dobře umístěný bunker na pravé přední straně. Hráčům s vyššími handicapy doporučuji spokojit se s ranou z odpaliště do vzdálenosti 150, 160 metrů. Zbude nám pohodlný dvacetimetrový chip na green. Je to přihrávka do protisvahu, green je velký a velice kvalitní a máme stále ještě šanci zachránit par.

Další par 3. Není tak dlouhý jako jamka č.15, ale bunkery v přední a levé části nahánějí hrůzu. Je dobré zvolit raději trochu delší hůl. Pokud trefíme green, pat už není tak obtížný. V případě panického strachu z bunkerů je dobré hrát kratší ránu doprostřed fairwaye a zbývajících 10, 15 metrů k jamce chipovat.

Par 5. Delší hráči volí drive s draw nebo dobře umístněný hook na fairway. Dělají to s úmyslem už druhou ranou atakovat green. V zadní části fairwaye jim to však znesnadňuje bunker, z něhož je rozumnější si přihrát do vzdálenosti, ze které už můžeme jistě zahrát třetí ránu do greenu. Kratší hráči volí jakýkoliv drive přímo směrem na bunker, pak hrají druhou ránu vyšším železem směrem do brány mezi vzrostlými topoly. Třetí rána ze vzdálenosti přibližně 100 metrů je komplikovaná rybníkem a vodními překážkami s vysokým rákosem po obou stranách. Pokud překonáme rybník, ale nejsme na greenu, příhra záleží na poloze jamky. Green je totiž komplikovaný vysokými zvlněnými okraji, přes něž se velmi špatně odhaduje správný směr chipu.

Těžký par 4 na závěr. Přestřelení stromů v levé části fairwaye je spíše pro zkušenější a odvážnější hráče. Rána do výhledu musí být přesná a bez větších rotací. Pak nás ale čeká dlouhá rána do greenu, který má bunkery v levé a zadní pravé části. Po celé pravé straně je out. Někdy i bogey je tady výhrou.